2018

Dnešní ráno bylo horší než včerejší, protože nás vzbudil pouze Štěpán svým krásným dvouhodinovým vystoupením na harmoniku. My jsme ale byli velice unavení a tak to s námi ani nehlo. Jelikož jsme se ale nevzbudili přišel znovu a hrál dokud jsme nevstali, nešťastnou náhodou se nám znovu nepodařilo dostavit na rozcvičku, ale snídani už jsme si ujít...

Toto ráno jsme byli mile překvapeni, když nás krásným hraním na housle a boucháním do kolejnice probudili Štěpán, Jonáš a Jéňa. Potěšilo nás, že to byla písnička z pohádky, kterou všichni dobře známe. Jelikož v noci větráme a máme u schodů otevřené okno, Jéňa nebyl schopen tuto překážku překonat, a tak zůstal na schodišti za oknem, vypadal jako ve...

Ráno nás opět nikdo nevzbudil, a tak jsme se probudili až se zvoněním na snídani. Naštěstí jsme do jídelny dorazili včas, a tak jsme se i najedli. Po snídani následoval blok sebeobrany, ve kterém jsme si mohli vyzkoušet střelbu z několika typů pistolí a také základy juda.

Začátek dne byl pochmurný. Vzbudil nás Vítek, že na nás rodiče chystají nějakou neplechu. Donutilo nás to se rychle zvednout a dojít do jídelny. V jídelně bylo hodně jídla, chleby s marmeládou nebo paštikou, zkrátka co hrdlo ráčí. Jen na našem stole byl papír. Na papíře byli napsány nějaké nadávky (dřepy a kliky...co to je?) a na konci že máme...

Bylo ráno a náš strýc, otec, bratranec Jéňa budil tábor (srub ne jakože ne) krásným hraním na housle. Následovala rozcvička, které jsme se nezúčastnili, protože nás nikdo nevzbudil. Po chvíli nás probudila teta, mamka, manželka Blanka, která nám oznámila že máme jít na snídani a že za chviličku odjíždíme na Velehrad.

Zase po roce jsme se sešli na tábořišti tentokrát ve Starých hutích u Širokého dubu. Zjistili jsme, že se nacházíme v 19. století a naším úkolem je postavit americkou transkontinentální železnici spojující západní a východní pobřeží.