Den druhý - neděle

Dnes ráno se chudák Prokop, díky své večerní nerozvážnosti, vydal na rozcvičku, proto jsme po 3 letech měli na tomto zbytečném programu svého zástupce. V průběhu snídaně, na kterou jsme už přišli, měla Eva připravené témátko na téma skromnost. Povídala o paní z Polska, která v době druhé světové války zachránila "půl Polné židovských dětí" a stala se národní hrdinkou Polska, z čehož vyplívá že máme být skromní. Pro dětičky měla Eva připravené úkoly, které měli v průběhu dne plnit. Mladší měli pomáhat s úsměvem a starší udělat neviditelný dobrý skutek.

Po administrativních úkonech při nástupu jsme se rozhodly vyzkoušet stroj času a přesunuli se tak do roku 1943. Děti se ani nestihli v "novém" prostředí rozkoukat a už dostali na starosti židovskou rodinu kterou měli chránit před gestapem. Rozhodli se je tedy ukrýt po tábořišti, tak aby je pravidelné hlídky nenašli.

Poté následoval další program, ve kterém bylo úkolem vytvořit nosítka pro zraněné a propašovat materiál do nemocnice, která byla hlídaná gestapem.

Během oběda byl mezi námi nalezen jeden z Židů a gestapo nám začalo vyhrožovat vyhlazením tábora. V průběhu dne byli nalezeni i další Židé, ale vždy se je podařilo zachránit a znovu ukrýt.

Následovalo hledání Samuela. Cesta k němu ovšem nebyla lehká. Vedla přes minové pole, kde děti poztráceli končetiny a nejpomalejší i život. Přeživší se se smrtkou v zádech dobelhali do špitálu, kde byli vyléčeni zázračnou medicínou. Zde nalezli i Samuela, kterému se měli prokázat pečetním prstenem, bohužel ho ztratili při útěku před smrtí, Eva k úlevě všech ztracený prsten našla.

Samuel jim předal informace o Johaně z Pernštejna a letopočet ve kterém se sní mohou setkat. Spolu s informacemi jim daroval i část mapy k pokladu a potom všem na následky lehkých zranění zemřel. Když naposledy vydechl, pokusili se ho děti po vzoru pana Motýleho okrást, což se jim ale nepodařilo, protože jeptiška zasáhla.

Většina z nás se jela koupat do rybníka poblíž chaty (nevíme kde přesně je, protože my jsme tam nebili). Náhle začalo pršet. Eva nás tedy vyrušila z předmešní meditace, protože bylo potřeba zašněrovat stany a uklidit okolí chaty. Pokud jste měli zašmodrchaný stan víte, kdo za to může...

Až jsme se znovu všichni ve zdravý setkali, začali jsme my 10aageři chystat mši. Jeden z mnoha úkolu, co nás čekal byla výroba kříže ze zcela přírodních materiálu. Vydali jsme se proto hledat do lesa nějaký matroš. Nemohli jsme se ovšem dohodnout, jak velký kříž má být, a proto jsme zvolili variantu dvou různě velkých křížů. Jeden z nich, ten dvaceticentimetrový, jsme umístili na obětní stůl a druhý, jelikož se se svými třemi metry už na stůl nevešel, byl umístěn za obětním stolem Také jsme na louce naškubali kytičky a ozdobili jimi oltář.

Když už bylo vše připravené, přijel pan farář a vrátil se s námi do současnosti, kde také odsloužil nedělní mši svatou. Na konci této pobožnosti ještě otestoval Kríšovu víru pádem důvěry, zahrála poslední píseň a pokračovali jsme k ohni.

U táboráku již byla nachystána večeře formou švédských stolů. Po naplnění našich bříšek jídlem jsme u ohně pěli do brzkých ranních hodin.