Den pátý - středa

Toto ráno jsme byli mile překvapeni, když nás krásným hraním na housle a boucháním do kolejnice probudili Štěpán, Jonáš a Jéňa. Potěšilo nás, že to byla písnička z pohádky, kterou všichni dobře známe. Jelikož v noci větráme a máme u schodů otevřené okno, Jéňa nebyl schopen tuto překážku překonat, a tak zůstal na schodišti za oknem, vypadal jako ve výloze. Duo Štěpán & Jonáš už nepodali tak okouzlující výkon jako sbormistr a jejich surové mlácení do kolejnice a "hraní" na harmoniku kazilo celkový dojem z představení. I přesto, že jsme byli vzbuzeni včas se nám jaksi nedopatřením nepodařilo objevit se na rozcvičce a dorazili jsme až na snídani.

Po snídani měly děti možnost projevit svou kreativitu při výrobě dřevěných mašinek, což jim zabralo celé dopoledne. Následně se dozvěděly, že všechny jejich zásoby jim byly ukradeny z vlaku bandou banditů. Zásoby byly rozházené po lese a jejich úkolem bylo si nanosit ukradené věci zpět do vlaku. Aby to nebylo tak jednoduché po cestě do vlaku je banditi chytali a věci které nesly jim brali. Terén nebyl vybrán zrovna vhodně a byl velmi zrádný, přesto se našli tací, kteří neměli problém běžet z kopce plnou rychlostí a banditi, kteří je chtěli chytat jim radši uhýbali z cesty.

Jelikož bylo nesnesitelné horko vydali jsme se jako včera na koupaliště do Koryčan. Rodiče si opět zahráli volejbal a všichni se schladili ve vodě.

Po návratu jsme obdrželi od rodičů první indicii z hry kterou pro nás na oplátku připravili, byly na ní latinské názvy stromů a GPS souřadnice. Zadali jsme je do mobilu a vydali se hledat další nápovědu. Mobil nás dovedl pár kroků od tábora, do lesa, kde na nenápadné vrbě byl schovaný papírek s dalšími souřadnicemi, který byl uschován tak dobře, že po 40 neúspěšných minutách jsme si museli dojít do tábora pro pomoc. K dalšímu papírku jsme se vydali přímo, takže jsme procházeli houštinami a začínali litovat nevhodné obuvi. U dalšího stromu na červené turistické značce se začalo blýskat a nás přepadl pocit, že zmokneme a rozhodovali jsme se, zda se vrátit nebo pokračovat v cestě. Nakonec jsme se shodli, že zítra ráno se nám už nikam nebude chtít, a tak jsme se i přes hrozbu bouřky vydali dál k mohutnému dubu. Další strom měla být podle nákresu a naší úvahy jabloň, nakonec se ale z jabloně vyklubal modřín. Jelikož jsme nemoudře vyrazili před večeří dostali jsme hlad, a tak jsme si naškubali jablka, ale naši žížu to nezahnalo. Po 100 metrech jsme narazili na tu pravou jabloň. Odtud jsme se vydali po žluté k akátu, uprostřed kopce jsme udělali selfíčko, abychom rodičům ukázali, jak se to dělá. Na kopci byl nádherný výhled na bouřkové mraky, které se kupily nad obzorem. Když jsem se vynadívali na noční oblohu, vydali jsme se dál po žluté, kde jsme v houstnoucí tmě málem přehlédli velký Buchlovský kámen.

Když jsme dorazili k poslednímu stromu zhoršil se signál GPS a přesnost pozice na mapě se zvýšila na 50 metrů. Naše naděje rychle klesla, a tak po třičtvrtě hodině marného hledání jsme volali o pomoc, jenže telefon zvedl do té doby spící Tonda. Po nápovědě se nám povedlo papír najít a volali jsme znovu pro vysvětlení indicie k pokladu. Telefon nám opět zvedl zase spící Tonda. Naše cesta byla u konce, a tak jsme se vydali na vesnickou zábavu ve Starých Hutích, která nám hrála na cestu. Když jsme došli k rozcestníku ve vesnici, již bylo ticho. Po cestě jsme obdivovali jediné souhvězdí, které známe, totiž lichoběžník s ocáskem ze tří hvězd [velký vůz]. Vplížili jsme se do tábora a přepadli lenošného muže v pruhovaném loži.

Oproti papírkům ve hře připravované námi byly tyto extrémně malinké a ve tmě neviditelné. Přesto jsme to zvládly na 1 a odměnu jsme si zasloužili. Po návratu jsme se odebrali na náš balkon a tam jsme hodovali na naší odměně až do půl třetí. Psaní zápisu jsme odložili na zítra.

Ráno moudřejší večera.

10ageři