Den šestý - čtvrtek

Dnešní ráno bylo horší než včerejší, protože nás vzbudil pouze Štěpán svým krásným dvouhodinovým vystoupením na harmoniku. My jsme ale byli velice unavení a tak to s námi ani nehlo. Jelikož jsme se ale nevzbudili přišel znovu a hrál dokud jsme nevstali, nešťastnou náhodou se nám znovu nepodařilo dostavit na rozcvičku, ale snídani už jsme si ujít nenechali.

Dopoledne měly děti nabitý program. Stavěly z merkuru vrtuli, kterou se snažily roztočit parním strojem. Pod kotlem zatápěly pepem neboli pevným lihem. Jedné skupině se to povedlo na jedničku a druhé tak na čtyřku. Poté byla zdravověda, kde se děti mohly dozvědět, co mají dělat v krizových situacích. Své získané informace si mohly ověřit v kvízu, kde se dozvěděly, že na popáleninu mají sypat sůl a plíce se ničí hrou na flétnu, či brzkým ranním vstáváním. My jsme ale nic z těchto aktivit nestihli, protože jsme psali zápisy z předešlých dvou dnů.

Po o bylo tradiční Riskuj! se strejdou Jirkou. Zde se znalostí zeměpisu zazářili Prokop, Zuzka H., Tonda a Maruška, takže jim odpustíme i to, že neznali hlavní město USA. Naši pochvalu si zasloužil Vítek, který i přes kruté sprdnutí Matoušem trval na správné odpovědi. Pozitivní bylo, že poprvé za celou historii rodinek neměla žádná skupina záporné skóre. Ihned po hře strýce Jiřího dostaly děti rozkaz vzít si helmy a vyrazit do lesů. Vyrazili jsme 15 minut po družinách, ale protože umíme používat mapy, tak jsme na místo dorazili zároveň. Po cestě jsme potkali hodně divně vypadající dinosaury (viz fotka), kteří se vyhřívali na silnici. 

Na místě určení byla skála resp. kámen. Velký kámen. Poté co se strýc Lukáš zranil při lezení na skálu, nutil tam lézt i děti. Když se všechny děti, s radostí vyškrábaly na vršek skály, zjistili že na druhé straně jsou schody dolů. Lezení se protáhlo až do sedmi, takže z původního plánu, jet na koupaliště sešlo. My (10ageři) jsme se vrátili dřív, tentokrát po červené, protože jsme se jak blbci nechtěli vracet stejnou cestou. Tato stezka vedla však hlubokými houštinami, proto nám trvala o trochu déle. Hned jak jsme dorazili do tábora, pustili jsme se do vylepšování umělé krve. Ze začátku se nám moc nedařilo, když jsme chtěli rozpustit nerozpustitelné kafe, díky kterému měla krev získat lepší barvu. Nakonec jsme přidali kromě kafe ještě také tempery, škrob a kečup. Davidovi šmakovala, a měla i dobrou konzistenci.

Za pařezem Širokého dubu se nám povedlo úspěšně namaskovat výbuch tunelu, až na špatnou barvu dýmu, přišla totiž od A. Králíka místo bílé modrá. Nakonec byl dým nebezpečnější než výbuch petard v plechovém barelu. Nejenže tento výbuch zranil okolo deseti dělníků, ale zbořil všechny mosty, které byly už postaveny. Děti měly dělníkům pomoci, ale spíše ukončovali jejich trápení. Zuzka K. využila této příležitosti zbavení se své maminky Evy a nabodla ji na klacek ve stabilizované poloze. Po ošetření všech zraněných a uctění památky mrtvých, proběhlo krátké zhodnocení, které trvalo asi půl hodiny. Ani jsme si neodpočali a už jsme zase museli na nástup. Zde se předčítaly naše zápisy z minulých dní. Náš návrh, aby rodiče kvůli naší vytíženosti napsali zápis z dneška, se setkal s nepochopením a s návrhem dát Barče důtku. Když se setmělo dostali jsme skvělý nápad hrát s Dejvidem poker o peníze, které nám půjčil bankmistr /-.././-../.-//.-../..-/-.../../-.///. David tvrdil, že poker umí, ale to mu nepomohlo a stejně vypadl první. A je to! Bum přes a sladké sny :D

10ageři