Den třetí - pondělí

Za devatero horami a devatero řekami, v jedné malé chaloupce žili byli 10ageři. V podhradí žili ve svých nehostinných podsadových stanech jejich poddaní. Bylo krásné ráno, motýle lítaly, včele bzučely a všichni se těšili na rozcvičku pod vedením kouzelného dědečka Luboše. Čerstvý vzduch, který proudil do naší komnaty otevřeným oknem, nás motivoval tam vyrazit. Kde se vzal, tu se vzal šašek Lux< a svým čarovným zpěvem a hrou na loutnu nás uspal, čímž zhatil naše plány. Jak se objevil, tak také zmizel.

Vůně ranního žvance prolomila kletbu a my se za zvuku fanfár dostavili do hodovní síně. Zde již dvorní kuchařka měla nachystanou celou snídani o jednom chodu. V průběhu hodování nám mudrc předčítal legendu o muži, který za svůj život zasadil, "Prahu stromů" (což je 53 819 500 stop2). Hrdina tohoto příběhu nás měl inspirovat svou nehynoucí trpělivostí.

Sešli jsme se na nádvoří a společně jsem se přemístili pomocí kouzelného stroje času do roku 1545. Měli jsme za úkol najít sličnou děvu Johanu z Pernštejna, avšak předtím jsme jí museli vyrobit šperk z drahého kamení a magický bonsai. Dar pro kněžnu však zhotovily pouze 3 vytrvalé hospodyňky (zbytek nevytrval).

Po vydatném hodokvasu si všichni osedlali své oře a vydali se dobýt vzdálenou věž. Cesta tam byla sice z kopce, a naši hrdinové se museli k věži téměř prosekat hustým trním. Nenašli tam však princeznu, ale pokladnu...Když se dosyta vynadívali na krajinu, pokračovali ve své cestě za děvou. Co se ale nestalo?? Správně! Zapomněli Miláška (ten prsten). Statný jinoch Kristián na svém oři uháněl zachránit tuto krušnou situaci. Milášek už na něj netrpělivě čekal v příbytku panny Zuzany. Zdárně se mu podařilo prsten dopravit za zbytkem družiny k ohradě s koňmi, Johanou a jejím pážetem. Štědře nabídla koně ze své stáje a předala jim mapu a informace o jejím předkovi, kterého mají vyhledat, aby jim poskytl další informace k jejich cestě.

Pro statečného Jaroslava von Nemoralixe z rodu Horských to byl nepopsatelný a dechberoucí zážitek, na celý jeho život (jel poprvé na koni).

Cesta zpátky nebyla o nic lepší než tam, přestože byla po asfaltu vedla do dlouhého kopce.

Po zbytek dne měli naši poddaní zasloužený odpočinek.

Při večerním shromáždění poddanstva jsme zjistili, že kouzelný stroj času ztratil svou kouzelnou moc a my jsme tak zůstali uvězněni v této nehostinné krajině. Jelikož náš hrad v tomto století nebyl tak rozsáhlý a neměl podhradí naši panoši byli nuceni přespat v zapovězeném lese, kde si postavili přístřešek.

Všechno skončilo dobře, až na Jardu, kterému zlotřilí lapkové, kteří si užívali svobodného života bez ratolestí, zničili střechu nad hlavou.

Zazvonil zvonec a pohádky je konec.